facebook logo
world ranking: 88

Podporují mě

  • Český badmintonový zväz
  • Huraliga
  • Sk Brno Slatina
  • Yonex
  • Isostar
MOJE BADMINTONOVÁ CESTA
 
 aneb
 
OD PRVNÍCH KRŮČKŮ
 
AŽ PO MISTROVSKÉ SMEČE

 


S b
admintonem jsem začal v pěti letech. bylo to nasnadě. Celá moje rodina má badmintonové kořeny, takže ani já jsem nezaváhal.


První badmintonové krůčky jsem dělal v malé tělocvičně v ZŠ Kubranská cesta pod vedením mého otce a zároveň trenéra. Na prvním tréninku za absolutního soustředění mi trvalo víc než tři hodiny, než jsem s mamkou dokázal zahrát svoje první badmintonové výměny.

Tréninkové začátky byly spíš o zábavě a kamarádech, než o tvrdém drilu. To však netrvalo dlouho. Už na prvních turnajích se projevila moje chuť vítězství a touha zlepšovat se. Ale na to, abych mohl porážet první soupeře, nestačila jen chuť a vůle vítězit, nýbrž bylo potřeba i odhodlání poctivě a svědomitě na trénincích makat. A vyplatilo se. První velké úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat.

Už v devíti letech jsem s naším klubem vyrazil na první mezinárodní turnaj do Německa. Ve Waghäuselu se mi v těžké konkurenci tamních domácích hráčů a další zahraniční konkurenci třeba z Itálie nebo Lucemburska, se mi podařilo zvítězit v kategorii do 11 let. Byl to pro mě obrovský úspěch a zážitok na celý život. A to ještě nebyl konec.

Rok poté, když mi bylo teprve deset, jsem zažil jeden z nejvěštích životních úspěchů, když jsem zvítězil ve všech kategoriích na mistrovství Slovenska do 13 let.

Juniorské mistrovství Evropy (Milan Ludík druhý zleva).S přibývajícím věkem jsem si postupně začal uvědomovat, že pokud chci být lepší než ostatní, musím pro to ještě víc obětovat. Začal jsem badmintonem doslova žít - četl jsem o něm nebo o strečinku či psychologii sportu. Taktéž jsem začal víc trénovat výskoky, dřepy, sklapovačky, skákání přes švihadlo a jiná pro badminton nesmírně důležitá svíčení. Se stále rostoucí výkonností jsme se s tátou rozhodli, že začnem objíždět také mezinárodní turnaje.

Ve čtrnácti letech jsem uděělal rozhodnutí, které změnilo celý můj život - rozhodl jsem se stát se profesionálním badmintonistou a kvalifikovat se na olympijské hry. K rozhodnutí mě navedl úspěch sestry Kristíny, která vyhrála juniorské mistrovství Evropy. Tehdy jsem si řekl, že když budu nadálee na sobě tolik makat ,můžu porážet i hráče z badmintonových velmocí jako Dánsko nebo Anglie. Následoval náročný tréninkový pobyt v bulharské Sofii, který organizovala Světová badmintonová federace. Tam jsem měl možnost trénovat sparingy s hráči ze zemí jako Singapur, Skotsko nebo Jamajka.

Mistrovství Evropy družstev (Milan Ludík první zleva).Díky výkonnostnímu skoku jsem už v šestnácti letech získal nominaci na juniorské mistrovství světa do Indie. Byla to neskutečná životní zkušenost. Navíc postupem do třetího kola a konečným sedmnáctým miístem se mi podařilo zahrát pěkný výsledek.


V sedmnácti letech přišla další změna. Bylo mi jasné, že musím ve svém tréninku ještě přidat. Hledal jsem cestu, jak toho dosáhnout. Několikrát jsem vyjel do Polska, kde jsem denně dvoufázově trénoval s tamní juniorskou reprezentací. Také jsem měl příležitost trénovat v Praze pod vedením pana Bohumila Dufka s hráči prvoligového rakouškého týmu ASV Pressbaum. Zúčastnil jsem se také třítýdenního soustředění v dánském městě Ikast. A o rok později, v osmnácti letech, jsem se tam také přestěhoval.

Dánský ligový tým Ikast FS (Milan Ludík uprostřed).Bydlel jsem na tamní škole čtyři roky a všechno svoje úsilí jsem věnoval jen a jen badmintonu. Co to obnášelo? Denně dvoufázové tréninky pod vedením profesionálních koučů Svend Aage Sorensen a Sune Gavnholt. Měl jsem také skvělé sparring partnery v podobě tehdejšího juniorského mistra Evropy nebo reprezentanty z Nového Zélandu. Dostal jsem příležitost byý součástí úžasné party. Společně jsme navázali pevná přátelství a dosáhli nezapomenutlených výsledků v ligové soutěži.

V Ikastu se mi podařilo dosáhnout obrovského výkonnostního skoku. Zaznamenal jsem také první významnější úspěchy na mezinárodní úrovni a posbíral jsem první body do světového žebříčku.

Dalším krok ke zlepšení jsem udělal v dánském oddílu Langhoj. Dostal jsem se pod křídla trenérovi Jorgenovi Sovndalovi, který se mi individuálně věnoval. Pomohol mi odstranit hodně nedostatků aposunout moji výkonnost na konkurenceschopnou úroveň s evropskou elitou. Hodně jsme se soustředili na rozvoj rychlosti, taktické pojetí hry a detailnímu technickému provedení úderů zee zadní části kurtu.

Na turnaji Thailand Open.Poslední změna přišla minulý rok, kdy mě vropská badmintonová federace vybrala do Center of Excellence, což je profesionální centrum nejlepších hráčů z jednotlivých evropských zemí. Špičkoví trenéři, kvalitní spoluhráči a ideální zázemí považuji za klířový faktor, který může vést k úspěchu v nadcházející olympijské kvalifikaci. Každý den tvrdě makám, abych byl o krok blíž k naplnění svého sportovního snu - probojovat se na olympiádu a poté pokračovat za ještě odvážnějšími sny.

Nyní vkládám maximální úsilí, abych se pohyboval co nejvyš na světovém žebříčku Udělal jsem vše potřebné, abych mohl hrávat větší množství turnajů po celém světě. Přitom se stálee snažím držet hesla:

Nechoď tudy, kudy vede cesta. Vykroč tam, kde žádná není, ale zanechej za sebou stopu.